Používáme soubory cookies pro správné zobrazení obsahu webu. Setrváním na stránkách vyjadřujete souhlas s naší politikou cookies.
Více informací Rozumím
OTE logo

Přejít na obsah | Přejít na navigaci

/images/level_banner/statistika.jpg

4 Zdroje plynu pro ČR

Rostoucí poptávka plynu v teplárenství a elektroenergetice s sebou nese riziko prohloubení energetické závislosti ČR. Pouze necelá 2% plynu na českém trhu pochází z domácí těžby, zbytek spotřeby pokrývá dovoz ze zahraničí, především z Ruska (fyzicky je to téměř 100%, obchodně přibližně 64%). Dovozní závislost by se výrazně nesnížila ani v případě většího využití tuzemských nekonvenčních zdrojů plynu.

Z výsledků analýz vyplývá, že tuzemská produkce by mohla být navýšena o přibližně 1,9 TWh (183 mil. m3) syntetického metanu vyrobeného pomocí technologie P2G. Takovou úroveň vyžaduje limitní rozvoj obnovitelných (především fotovoltaických) zdrojů, u nichž je nezbytné zapojení sezonní akumulace. Své uplatnění může mít i biometan, jehož vtláčení do sítě však není v Dlouhodobé rovnováze uvažováno. Zde by se mohlo jednat, s předpokladem stálé výroby na úrovni roku 2016, o 8 TWh (750 mil. m3). Zásoby břidličného plynu na území ČR nebyly dosud stanoveny, a nelze tedy počítat s tím, že by ve sledovaném horizontu zásadním způsobem ovlivnily závislost ČR na dovozu plynu.

V roce 2017 skončil dvacetiletý kontrakt na dovoz norského plynu. V posledních letech se však norský plyn podílel na dovozu již pouze minimálními objemy a pro dodavatele se stalo výhodnější nakupovat plyn pro ČR na evropských burzách. Podíl plynu tradičních evropských producentů jako Norsko, Nizozemí a Velká Británie se na celoevropské úrovni začne snižovat v důsledku klesající produkce. Případnou rostoucí poptávku po zemním plynu tak bude ještě ve větší míře pokrývat plyn dodávaný z Ruska a plyn ve formě LNG. Zvýšené poptávce po ruském plynu budou muset být přizpůsobeny také přepravní trasy. Jednou z hlavních neznámých je budoucnost přepravní trasy přes Ukrajinu.

Syntetický metan a domácí těžba plynu

JEDNOTKA KATEGORIE PLYNU VARIANTA 2018 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050
mil. m3 Tuzemská těžba z ložisek
(bez důlního plynu)
 Koncepční 148  148  148  148  148  148  148  148 
 Unijní – úspory 111  111  111  111  111  111  111  111 
 Unijní – nízkoemisní zdroje 185  185  185  185  185  185  185  185 
Syntetický metan  Unijní – úspory 52  62 
 Unijní – nízkoemisní zdroje 24  87  183 
 GWh Tuzemská těžba z ložisek
(bez důlního plynu)
 Koncepční 1570  1570  1570  1570  1570  1570  1570  1570 
 Unijní – úspory 1177  1177  1177  1177  1177  1177  1177  1177 
 Unijní – nízkoemisní zdroje 1962  1962  1962  1962  1962  1962  1962  1962 
Syntetický metan  Unijní – úspory 551  661 
 Unijní – nízkoemisní zdroje 42 255  919  1943 


Střednědobý horizont

Do roku 2020 bude Rusko dodávat zemní plyn do zemí EU s využitím všech aktuálně dostupných hlavních tranzitních tras. Po roce 2020 se předpokládá omezení tranzitu plynu přes Ukrajinu na úroveň, která bude záviset na kapacitě nových přepravních tras (Nord Stream II a TurkStream) a poptávce EU po ruském plynu. Z analýz vyplývá, že do roku 2030 bude při očekávané úrovni poptávky v EU ukrajinský tranzit nadále využíván. Z hlediska zásobování ČR plynem tato situace neznamená významnější bezpečnostní riziko. Většina zemního plynu je pro potřeby ČR dodávána již dnes ze severozápadního směru, tedy bez využití ukrajinské přepravní trasy. Z finančního pohledu je uzavření či snížení ukrajinského tranzitu výhodné pro provozovatele české přepravní soustavy, a to díky přesměrování dodávek do Itálie a Rakouska přes území ČR.

Přístup ČR k terminálům LNG v Polsku (Świnoujście) a Chorvatsku (Adria) může být přínosný z hlediska rozšíření zdrojového portfolia, ale vzhledem k paritě ceny LNG a ruského plynu v Evropě je zájem ze strany obchodníků na zásobování ČR z těchto terminálů velmi nepravděpodobný. V případě krizové situace (např. v důsledku přerušení dodávek z Ruska) by k zásobování ČR plynem z LNG terminálů Świnoujście a Adria mohlo dojít pouze v hypotetické rovině. Společná kapacita obou terminálů dosáhne maximálně 13 mld. m3 ročně, zatímco spotřeba států ležících na Severojižním koridoru – Chorvatsko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, ČR, Polsko – se pohybuje okolo 48 mld. m3 ročně (z toho Polsko 17 mld. m3). Protože Polsko nedisponuje významnými skladovacími kapacitami (3 mld. m3), byla by jeho spotřeba v krizové situaci pravděpodobně kryta právě z terminálu Świnoujście. Slovensko, Maďarsko a Rakousko naopak disponují vysokými skladovacími kapacitami (celkem 18 mld. m3). Jejich celková roční spotřeba přitom činí přibližně 23 mld. m3. Proto by v případě krize mohly tyto státy plně využít potenciál zásobníků plynu.


Dlouhodobý horizont

V dlouhodobém horizontu se bude využití zdrojů plynu pro potřeby ČR výrazně odvíjet od situace na evropských trzích. Očekávat lze větší podíl LNG dodávek, mj. z oblastí dosud nevyužívaných (USA, Kanada), a zároveň nárůst dodávek plynu z Ruska. Při úspěšném dokončení všech tří etap Jižního plynového koridoru by nabídku na evropských trzích, včetně ČR, mohl doplnit také plyn z oblasti Kaspického moře a Blízkého východu. Z pohledu objemu není zásobování ČR plynem do roku 2050 ohroženo ani pro nejvyšší rozvoj poptávky dle případové studie Koncepční. Pro zásobování ČR z pohledu diverzifikace dopravních tras však dále poroste riziko přílišné závislosti na ruském plynu v situaci, kdy nebude vybudován Severojižní koridor ani související zahraniční přepravní trasy.