Pro registrované účastníky a výrobce POZE: Portál CS OTE Sandbox EN

Politiky a trendy

Hlavním faktorem, který utváří podobu energetické politiky na globální úrovni, je paradigma klimatické změny. Také v roce 2017 zůstala klíčovým koncepčním dokumentem Pařížská smlouva, která zavazuje všechny signatářské státy dlouhodobě udržet globální navýšení teploty pod dvěma stupni Celsia ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí. EU je jedním z lídrů této smlouvy a v tomto duchu je formulována i její energetická politika. Klíčovým nástrojem k dosažení dlouhodobých cílů v této oblasti se stal nový legislativní rámec navržený v roce 2016 – Zimní energetický balíček. Hlavním tématem dokumentu jsou energetické úspory a prohlubování energetické integrace. Zimní balíček navrhuje úpravu cíle zvyšování energetické účinnosti z původních 27% na 30% do roku 2030. Výsledkem této úpravy je, že ve srovnání s rokem 2015 by EU potřebovala dále snížit konečnou spotřebu o 9,1% (97,65 Mtoe). V oblasti rozvoje tržního prostředí se v balíčku zdůrazňují podpora dalšího otevírání trhu s elektřinou, větší participace spotřebitelů, legislativní posílení regionální spolupráce a vytvoření celounijních pravidel pro využití akumulace.

Na Zimní energetický balíček reaguje návrh případových studií, především případová studie Unijní – úspory, která předpokládá limitně vysoké energetické úspory ve všech oblastech spotřeby energií. Podrobné samostatné výhledy byly vytvořeny pro spotřebu elektřiny, zemního plynu a centrálně dodávaného tepla. Velmi výrazným rizikem možnosti realizace energetiky podle případové studie Unijní – úspory je na jedné straně nedostatek veřejných zdrojů dotační podpory, protože předpokládané úspory jsou z jisté části již ekonomicky nerentabilní, na druhé straně pak, především v oblasti elektřiny, efekt zpětného navýšení poptávky z důvodu navýšení efektivity využití (Rebound efekt).