Pro registrované účastníky a výrobce POZE: Portál CS OTE Sandbox EN

Shrnutí

  • Zavedení opatření dle Zimního energetického balíčku povede ke zvýšení nákladů pro český průmysl i elektroenergetiku, a to především v důsledku zajištění cílů úspor a dekarbonizace zdrojů. Zároveň by však mohlo navýšit flexibilitu obchodování s elektřinou ve více volatilním prostředí, a tím posílit aktivní roli spotřebitelů a menších výrobců a samovýrobců elektřiny. Schvalování Zimního balíčku probíhá dílčím přijímáním pozměňovacích návrhů, tudíž jeho výsledná podoba bude známa až počátkem roku 2018. OZE zůstávají nadále preferovanou skupinou zdrojů energie. Vzhledem k plánovanému souběžnému poklesu instalovaného výkonu klasických, regulační výkony poskytujících zdrojů ve středoevropském prostoru a jeho nahrazení 50GW instalovaného výkonu OZE do roku 2030 bude pravděpodobně řešení odchylek a regulace stále více přenášeno na konečného zákazníka.
  • Splnění požadavku snížit emise skleníkových plynů dle Roadmap 2050 důrazem na maximální výši energetických úspor je v porovnání s důrazem na maximální snížení emisivity zdrojů elektřiny a tepla nákladově méně výhodné řešení.
  • Tato studie vychází z předpokladu zachování soběstačnosti ČR v pokrytí poptávky po elektřině, a to z mnoha důvodů:

– Dovoz elektřiny není v souladu se Státní energetickou koncepcí. SEK výslovně uvádí bod PI.1 Zajištění soběstačnosti ve výrobě elektřiny.

– Dovoz elektřiny je silně nestrategický. Mimo závislosti na dovozu ropy a zemního plynu by se ČR stala závislou i na dovozu elektřiny. Zajištění rovnováhy nabídky a poptávky elektřiny je přitom ve srovnání se zemním plynem a ropou výrazně náročnější a dražší úkol.

– Dovoz elektřiny je pouze hypotetické řešení z pohledu dostupnosti elektřiny v okolních zemích. Dovoz elektřiny do ČR je podmíněn nadbytkem výrobní kapacity v okolních zemích. Analýza vývoje nabídky a poptávky elektřiny středoevropského regionu přitom ukazuje, že stávající přebytek výrobních kapacit regionu bude klesat a existuje velké riziko, že se středoevropský region po roce 2030 stane deficitním. I samotný pokles nabídky pak způsobí navyšování ceny silové elektřiny, a import drahé elektřiny tak může být významným prvkem, zpomalujícím hospodářský rozvoj ČR.

– Dovoz elektřiny přes současná a plánovaná přeshraniční vedení není možný v takové míře, aby při očekávaném odstavování stávajících zdrojů v ČR zabezpečil očekávaný rozvoj poptávky. Aktuální stav a plánovaný rozvoj přeshraničních vedení je zcela vyhovující z pohledu mezistátní spolupráce a zajištění bezpečného provozu ES ČR. Jejich využití pro rutinní dovoz elektřiny v základním pásmu však není plánováno (na rozdíl od plynárenské infrastruktury, která je ze své podstaty budována na pokrytí poptávky z dovozu a na zajištění tranzitu) a není technicky realizovatelné.

– Dovoz elektřiny je pouze částečným řešením problémů energetiky. Úbytek nabídky tepla ve velkých kogeneračních zdrojích není tímto způsobem řešitelný.

  • Ani realizace úspor na úrovni technického potenciálu neřeší v ČR možný deficit výrobní bilance elektřiny: aplikací technicky realizovatelných úspor nelze vyřešit úbytek nabídky elektřiny, způsobený dožíváním stávajících českých zdrojů elektřiny a tepla. Mezi roky 2018 a 2030 bude odstaveno 2,7GW uhelných zdrojů a zároveň do roku 2030 nelze v české ES očekávat výstavbu žádného nového významného zdroje elektřiny a tepla. Česká ES tak ztratí svůj exportní charakter a její bilance bude přinejlepším vyrovnaná.
  • Dekarbonizace české energetiky není uskutečnitelná bez výstavby nových jaderných bloků. Samotné obnovitelné zdroje nedokáží v podmínkách ČR zajistit pokrytí poptávky a dekarbonizaci ani v kombinaci s maximální realizací úsporných opatření; nutné je doplnění zdrojů jaderných a plynových. Cíl dekarbonizovat do roku 2050 českou energetiku je velmi ambiciózní. Kromě limitního využití obnovitelných zdrojů, a tedy i nové akumulace by bylo nutné realizovat výstavbu 4 nových jaderných bloků 1,2 GW v Temelíně, Dukovanech, ale i v další (dosud nespecifikované) lokalitě, mimo jiné z důvodu zajištění dodávek bezemisního tepla. To vše klade zcela nové výzvy pro provoz ES jak z hlediska regulačních služeb, tak z hlediska řízení sítí. Z dnešního pohledu se zprovoznění takového množství jaderných zdrojů do roku 2050 v ČR, i z hlediska nové lokality pro výstavbu pátého bloku JE, jeví jako jen velmi obtížně uskutečnitelné.
  • Ukončení provozu jaderné elektrárny Dukovany s sebou ponese výpadek výroby přibližně 15 TWh elektřiny ročně. Všechny případové studie zahrnovaly provoz stávajících bloků jaderné elektrárny Dukovany do let 2040 a 2042. Pokud by k odstavení došlo dříve a zároveň nebyl realizován nový významný zdroj, byl by import elektřiny do ČR nutný již kolem roku 2030.
  • Emise skleníkových plynů a znečišťujících látek budou klesat ve všech případových studiích. V obou Unijních případových studiích je navržený pokles dostatečný k dosažení cílů EU definovaných v dokumentu EU Energy Roadmap 2050. Případová studie Koncepční by mohla tomuto cíli vyhovět již jen za předpokladu rozvoje technologie Carbon Capture and Storage (CCS), což nebylo ve studii uvažováno.
  • Rozvoj přenosové sítě a distribučních sítí, plánovaný jejich provozovateli, je dostatečný pro rozvoj zdrojové základny dle případové studie Koncepční a Unijní – úspory. Množství obnovitelných zdrojů v sítích nn a vn v případové studii Unijní – nízkoemisní zdroje není možné bez velmi významných investičních a provozních opatření do distribučních sítí bezpečně připojit a provozovat.
  • Proměna energetiky dle plánů Zimního energetického balíčku s sebou nese výrazně vyšší potřebu investic. Z pohledu investic do ES (výroba, přenos a distribuce elektřiny) je nejnáročnější případová studie Unijní – nízkoemisní zdroje (navýšení celkových investic do roku 2050 o přibližně 120%). Případová studie Unijní – úspory má sice nižší investice do samotné elektroenergetiky, vyžaduje však velmi výrazné investice do dodatečných (nad rámec případových studií Koncepční a Unijní – nízkoemisní zdroje) úspor. Suma investic do ES a dodatečných úspor je pak u této případové studie ve srovnání s případovou studií Koncepční o téměř 140% vyšší.
  • Navýšení investic bude vyvolávat tlak na odpovídající růst cen elektřiny. Výdaje na zajištění energií porostou i díky započtení potřebných investic do úsporných opatření. Roční výdaje na energie se v roce 2050 předpokládají oproti roku 2015 vyšší o 20% v případové studii Koncepční, o 30% v případové studii Unijní – nízkoemisní zdroje a o 36% v případové studii Unijní – úspory (v reálných cenách roku 2015).