Pro registrované účastníky a výrobce POZE: Portál CS OTE Sandbox EN

Politiky a trendy

Hlavním faktorem, který utváří podobu energetické politiky na globální úrovni, je paradigma klimatické změny. Pařížská smlouva zůstává klíčovým dokumentem, který zavazuje všechny signatářské státy dlouhodobě udržet globální navýšení teploty pod dvěma stupni Celsia ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí. Evropská unie je jedním z lídrů této smlouvy a v tomto duchu je ovlivněna i její energetická politika, která však vykazuje nekonzistenci a značnou dynamiku. Evropská unie na jedné straně prezentuje plyn jako spíše přechodné palivo na cestě k absolutní dekarbonizaci a mezně uvažuje i o konci vytápění plynem v domácnostech, na straně druhé aktivně formou projektů společného zájmu podporuje výstavbu nových páteřních plynovodů. Role zemního plynu v energetice EU tak může vzrůst, s ohledem na ambiciózní cíle v oblasti emisí však může jít o růst přechodný, a tedy časově omezený. Tento nejednoznačný přístup vede k nestabilitě a obavám investovat do sektoru plynárenství vzhledem k nejisté návratnosti.

Pro Českou republiku zůstává vedle navrhované evropské legislativy stěžejním koncepčním dokumentem Státní energetická koncepce, která stanovuje cílové hodnoty k roku 2040 a vymezuje směřování české energetiky. Jedním z cílů je zvýšení podílu zemního plynu na spotřebě primárních zdrojů energie ze současných 16% až na 25% v roce 2040. Podíly dosažené v jednotlivých případových studiích jsou pro rok 2040 následující: Koncepční 28%, Unijní – nízkoemisní zdroje 26% a Unijní – úspory 24%.