Pro registrované účastníky a výrobce POZE: Portál CS OTE Sandbox EN

Shrnutí

  • Ověřené světové zásoby plynu činí 187 bil. m3 a budou pro ČR i nadále dobře dostupné díky stávající i rozvíjející se infrastruktuře. Rostoucí poptávka po zemním plynu na asijských trzích (především v Číně a Indii), která je dnes motivována do značné míry snahou nahradit vysoce znečišťující uhelné elektrárny, neovlivní zásadním způsobem disponibilitu plynu pro ČR. Nicméně výrazným rizikem je geopolitické hledisko, a tedy z pohledu bezpečnosti potenciálně riziková závislost na dovozu plynu.
  • Nejednoznačný přístup EU k plynu vede k nestabilitě a obavám investovat do plynárenství. EU na jedné straně prezentuje plyn jako spíše přechodné palivo na cestě k absolutní dekarbonizaci a mezně uvažuje i o konci vytápění plynem v domácnostech, na straně druhé formou PCI podporuje výstavbu nových páteřních plynovodů.
  • Řešení rozvoje plynárenské soustavy souvisí s předpokladem zachování soběstačnosti ČR v pokrytí poptávky po elektřině, což se následně projevuje i na trhu s plynem – především v případové studii Koncepční to vede k vysokému nárůstu poptávky plynu a při požadavku naplnit požadavky SEK pak v důsledcích k vynucenému nárůstu zásobníkové kapacity.
  • V souvislosti s výše uvedeným bodem tak všechny řešené případové studie indikují nárůst poptávky plynu. Teplotně přepočtená poptávka plynu ČR v roce 2016 na úrovni celkové spotřeby plynu (CSP) činila 89 TWh, očekáváná poptávka se pro rok 2050 pohybuje v rozmezí přibližně 100 až 150 TWh (10 až 15 mld. m3) plynu ročně. Tento nárůst je dán především rozvojem monovýroby elektřiny a kombinované výroby elektřiny a tepla ze zemního plynu a je očekáván i přesto, že studie počítá ve všech případových studiích s realizací nových jaderných bloků jak v Dukovanech, tak v Temelíně. Pokud by k realizaci nedošlo, dojde k dalšímu velmi výraznému navýšení poptávky plynu nad výše uvedené hodnoty, a to až ve výši přibližně 70 TWh roční spotřeby (případová studie Unijní – nízkoemisní zdroje bez realizace nových jaderných bloků). K méně výraznému navýšení poptávky by naopak mohlo dojít v případě prolomení limitů na dole ČSA, což nebylo ve studii uvažováno.
  • Nejvyšší rozvoj poptávky plynu aktuálně vykazuje rozvoj energetiky dle SEK, což jednoznačně souvisí se společensky požadovanými, očekávanými a politicky vyjednanými strukturálními změnami celé energetiky (odchod od uhelné energetiky). Fosilní charakter plynu a související emise pak způsobují, že případové studie rozvoje označené jako Unijní vykazují výrazně nižší, a navíc spíše dočasné navýšení poptávky plynu.
  • Tuzemské zdroje plynu (konvenční i nekonvenční) mohou pokrýt nanejvýš 4% z celkové očekávané poptávky v roce 2050. Česká republika zůstane v celém sledovaném horizontu významně závislá na dovozu plynu ze zahraničí. Tuzemská těžba plynu se může pohybovat v rozpětí 1 až 2 TWh ročně. Syntetický metan, vyrobený při skutečně limitním zastoupení OZE v české ES, může činit 2 TWh ročně. Potenciál břidličného plynu v ČR není přesně znám, existují jen odhady, a proto s ním ve studii nebylo počítáno. Ruský i norský plyn zůstane v Evropě nadále dominantní vzhledem k možnostem obou producentských zemí flexibilně upravovat cenu plynu s ohledem na udržení podílu na evropském trhu. To se odráží i na problematice bezpečnosti dodávek plynu. Reakcí je i v roce 2017 přijaté nové nařízení Evropského parlamentu a Rady 2017/1938 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení nařízení č. 994/2010, které si klade za cíl posílení mezinárodní spolupráce na poli bezpečnosti a spolehlivosti v dodávkách plynu chráněným zákazníkům.
  • Je očekáván převládající tok plynu v české soustavě ve směru severozápad – jihovýchod. Případné ukončení tranzitu ruského plynu do Evropy přes Ukrajinu nemusí snížit bezpečnost dodávek plynu do ČR. Naopak ČR by mohla posílit svou pozici tranzitní země, s čímž se mohou pojit finanční výhody a efektivnější využití plynárenské soustavy. Jak však ukazují analyzované scénáře rozvoje evropské plynárenské infrastruktury, úplné ukončení ukrajinského tranzitu není příliš pravděpodobné.
  • Kapacita hraničních předávacích stanic české přepravní soustavy, resp. její plánovaný rozvoj především na profilu CZ–DE a CZ–SK dle plánů provozovatele přepravní soustavy je z čistě bilančního hlediska dostatečná pro dopravu potřebného množství plynu do ČR ve všech případových studiích i pro očekávané tranzitní toky, které lze očekávat zejména po zprovoznění plynovodu Nord Stream II. Plánované propojení na Rakousko má charakter diverzifikace tras. Uzel v Baumgartenu, ve kterém by v budoucnu mohl být k dispozici kromě ruského také plyn z oblasti Kaspického moře či východního Středomoří, je nyní pro ČR dostupný pouze zprostředkovaně s využitím přibližně 88 km slovenské plynárenské sítě. Dostupnost LNG díky propojením CZ–PL a CZ–AT je spíše symbolická vzhledem ke kapacitě terminálů v Polsku (v provozu) a Chorvatsku (plánován) a vzhledem k spotřebě zemí, které leží mezi terminály a ČR. V případu plynovodu STORK II by, vzhledem k tlakovým poměrům na polské straně, přicházela v úvahu především přeprava plynu do Polska, po změně provozní konfigurace na polské straně by připadal v úvahu dovoz LNG či plynu z dánsko-polského plynovodu Baltic Pipe.
  • Vzhledem k růstu poptávky plynu byla pro splnění požadavku daného v SEK indikována potřeba nových zásobníků plynu zejména v období po roce 2030, a to ve výši až 1,2 mld. m3. Jejich spontánní realizace se ale z pohledu situace roku 2017 jeví jako velmi nepravděpodobná. Při nárůstu spotřeby dle případové studie Koncepční a nerealizaci nových zásobníkových kapacit by došlo k poklesu poměru kapacity zásobníků k celkové spotřebě plynu až k hodnotě 28%.
  • Provedené síťové analýzy ukazují, že pokud by byl na severní či střední Moravě plánován paroplynový či plynový zdroj, není možné jej na stávající vnitrostátní přepravní soustavu připojit. Zásobování severní Moravy a Slezska je již dnes pouze podmíněně dostatečné a nebylo by možné bez intenzivní koordinace provozovatele přepravní soustavy a provozovatelů zásobníků napojených do vnitrostátní přepravní soustavy. Realizace plynovodu Moravia jednoznačně navýší bezpečnost dodávek pro odběratele v nedostatečně zásobeném regionu severní Moravy a Slezska a umožní rozvoj zdrojové základy ES ČR.