Pro registrované účastníky a výrobce POZE: Portál CS OTE Sandbox EN

Česká plynárenská infrastruktura

Střednědobý horizont

V aukci Capacity4Gas, kde byla veškerá přírůstková kapacita pro roky 2020 až 2039 úspěšně prodána, se očekávaný nárůst tranzitu přes ČR ve směru severozápad-jihovýchod pohybuje mezi 30 až 40 mld. m3 ročně, což představuje de facto 100% růst. Pozice českého přepravce na trhu s plynem se tím významně posílí. Projekt Capacity4Gas v sobě zahrnuje více dílčích staveb, ty nejvýznamnější jsou: nová DN 1400 mezi novou HPS Deutschneudorf a RU Přimda, výstavba nové KS Otvice a úpravy na HPS Lanžhot a Hoře Svaté Kateřiny. Výstupní kapacity z přepravní soustavy do regionálních distribučních soustav jsou dostačující při zachování míry současné spotřeby. Výjimku tvoří severní Morava. Region je zásobován linií vnitrostátní přepravní soustavy DN 700, jejíž kapacita je nepostačující. Realizace jedné z variant (Moravia nebo Moravia Capacity Extension) je obecně veřejným zájmem s ohledem na bezpečnost dodávek plynu do regionu.

Po mnohaletých odkladech se již jeví jako pravděpodobné napojení zásobníku v Dolních Bojanovicích po roce 2021 na českou přepravní soustavu. Důležitá je přitom podoba znění nového energetického zákona, který umožní přeshraniční režim provozu PZP. I přes tyto ojedinělé projekty nelze očekávat zprovoznění nových skladovacích kapacit vzhledem k situaci na trhu. Ve střednědobém horizontu, v návaznosti na realizaci nadnárodních plynovodů, bude situace na trhu stále značně proměnlivá. Naopak, do soustavy se začnou více začleňovat výrobny nekonvenčního plynu. První pilotní projekt byl spuštěn na podzim v Rapotíně, připravuje se ale připojení ČOV v Praze a dalších pět projektů.


Dlouhodobý horizont

Realizace dalších rozvojových plánu na přepravní soustavě je nejistá. Vzhledem ke geopolitickým aspektům zdrojové části sektoru plynárenství pak rozvoj větších potrubních projektů bude záviset předně na těžce předvídatelných politických rozhodnutích, ale i požadavcích trhu a rozvoji nových technologií. S ohledem na požadavky dekarbonizace energetiky, útlum využití vysokoemisních fosilních paliv a rozvoj OZE je možné očekávat vyšší míru spotřeby plynu pro zajištění regulačních služeb v elektroenergetice. V dlouhodobém horizontu by ale bylo, s ohledem na nárůst spotřeby plynu dle provedených výpočtů a analýz, vhodné zprovoznit nové kapacity pro skladování plynu. Tento strategicky důležitý sektor bude ale i nadále spíše formován tržními než politickými motivy. V ČR je pro skladování plynu vyhrazeno několik dosud nevyužitých lokalit, které by k němu měly být vhodné. Jejich skutečné využití je, viděno ze současného pohledu na rizikovost realizace (vlivem flexibility trhu), spíše nepravděpodobné.

V dlouhodobém horizontu se také nepředpokládá, že by došlo k nárůstu těžby konvenčního zemního plynu v ČR, avšak na zdrojové základně se budou více podílet alternativní zdroje nekonvenčního typu – biometan, syntetický metan, potažmo vodík. Ty budou vtláčeny předně do VTL distribučních sítí, které se ale již dnes považují za téměř dobudované, případně do přepravní soustavy. Alternativní plyny zaujmou významnější místo ve zdrojovém portfoliu a díky ideám sector couplingu a jednotného evropského trhu s energiemi bude sektor plynárenství více propojen s dalšími segmenty energetiky (elektroenergetika, teplárenství).

Tabulka 15.1    Technické kapacity hraničních předávacích stanic

15.1_2019.png

Tabulka 15.2    Provozní parametry PZP v ČR

15.2_2019.png