Pro registrované účastníky a výrobce POZE: Portál CS OTE Sandbox EN

Infrastruktura plynárenské soustavy

Plynárenská infrastruktura je v ČR velmi rozvinutá, je provozována s vysokou mírou spolehlivosti a bezpečnosti. Společnosti provozující její dílčí části (přeprava, distribuce, výroba a uskladňování plynu) se v liberalizovaném prostředí energetiky snaží sledovat tržní trendy a plnit sociopolitické požadavky, týkající se zabezpečení dodávek plynu. Proměnlivost tržních motivů a politických cílů v kontrastu se setrvačností výstavby a zprovozňováním nových prvků infrastruktury, jsou spojeny se značnými riziky pro provozovatele infrastruktury. Pouze konstruktivní a strategicky přijímané legislativní akty mohou vnést do sektoru plynárenství stabilitu, tolik potřebnou pro rozvoj plynárenských subjektů.

Požadavky Nařízení 2017/1938 na infrastrukturu jsou plněny, a tak nebudou přímo formovat další rozvoj soustavy. Nicméně povinnost posuzovat poptávku trhu po přírůstkové kapacitě na přeshraničních profilech v krátkodobých intervalech dle Nařízení 2017/459 činí situaci z hlediska možných cest rozvoje přepravní soustavy velmi dynamickou. Zájem trhu o přepravu plynu z německé obchodní oblasti Gaspool do rakouského hubu Baumgarten znamená příležitost v podobě navýšení tranzitu plynu přes území ČR. Tomu je také přizpůsoben desetiletý plán rozvoje zveřejňovaný společností NET4GAS. Kapacity hraničních profilů jsou ukázány v následující tabulce.

Kapacity hraničních profilů (mld. m3/rok) – stávající stav a rozvoj

CZ 13.1.png

 

Tranzitní soustava je, za předpokladu realizace projektu Capacity4Gas, velmi dobře dimenzována. Je připravena kapacitně zabezpečit zvýšenou poptávku trhu po přepravě plynu směrem ke stanici Lanžhot, spotřebu konečných zákazníků i poptávku trhu na využití skladovacích kapacit. Vnitrostátní přepravní soustava je dostatečně kapacitně dimenzována s ohledem na výši konečné spotřeby a požadavky na vtláčení plynu do podzemních zásobníků téměř ve všech regionech ČR. Kapacitně úzkým místem je pouze linie plynovodu DN 700 mezi uzly Mutěnice a Libhošť. Kapacita plynovodu DN 700 je v obdobích velké spotřeby již nevyhovující a vyžaduje širší kooperaci s provozovatelem PZP innogy GS. Provozně nepříznivé situace řeší dispečinky přepravce, distributorů DS a provozovatelů PZP operativně podle výše spotřeby v regionu. V této souvislosti se snaží zainteresované strany najít východisko, které spočívá v navýšení výstupní kapacity do zóny SMP.

Nařízení 2017/459 a 2017/1938 nezmiňují žádné požadavky na skladovací kapacitu zásobníků plynu. Nicméně v přeneseném významu lze na rozvoj skladovacích kapacit aplikovat nařízení týkající se bezpečnostních standardů dodávek plynu uvedených v Nařízení EU 2017/1938. Obchodníci mohou standardy plnit na úrovni regionu, nebo dokonce celé Evropské unie. Z pohledu obchodníka je pak rozhodující cena za poskytnutou uskladňovací službu. Požadavky trhu na flexibilitu dodávek plynu by pak vyvolaly reakci ve formě zlepšení dynamických vlastností zásobníků v ČR. Není vyloučeno, že cenový tlak obchodníků na služby poskytované provozovateli skladovacích zařízení povede k ukončení provozu ekonomicky nerentabilních zásobníků. To se může týkat i zásobníků nacházejících se na území ČR.


Střednědobý horizont

Dne 6. března 2017 proběhla aukce Capacity4Gas, kde byla veškerá přírůstková kapacita na profilech CZ–DE a CZ–SK pro roky 2020 až 2039 úspěšně prodána. Očekávaný nárůst tranzitu přes ČR ve střednědobém horizontu je odhadován mezi 30 až 40 mld. m3 ročně, což je de facto 100% nárůst oproti předešlým letům. Tím se výrazně posílí pozice českého přepravce na středoevropském trhu s plynem. Z tohoto důvodu budou s nejvyšší pravděpodobností realizovány projekty plynovodu mezi HPS Deutschneudorf a RU Přimda, úpravy na předávací stanice v Lanžhotu a Hoře Svaté Kateřiny, stejně jako s tím spojené další dílčí úpravy (trasové uzávěry, stanice). Výstupní kapacity z přepravní soustavy do regionálních distribučních soustav jsou dostačující při zachování míry současné spotřeby. Výjimku tvoří oblast severní Moravy v současnosti zásobována jedinou linií vnitrostátní přepravní soustavy DN 700, jejíž kapacita nepostačuje plně potřebám koncových zákazníků a trhu zároveň. Jedním z možných řešení situace je navýšení výstupní kapacity pro region. V současné době se proto hledá optimální varianta, jakým způsobem a jak moc výstupní kapacitu navýšit.

Bude pokračovat trend navyšování těžebních výkonů a optimalizace provozní flexibility zásobníků plynu. V horizontu následujících let by měl být navýšen těžební výkon zásobníku Dolní Dunajovice a zásobníku Tvrdonice. Po mnohaletých odkladech je stále platné a pravděpodobné napojení zásobníku v Dolních Bojanovicích po roce 2019 na českou přepravní soustavu. Nelze očekávat zprovoznění nových skladovacích kapacit vzhledem k situaci na trhu. Ve střednědobém horizontu, v návaznosti na realizaci nadnárodních plynovodů, bude situace na trhu stále značně proměnlivá.


Dlouhodobý horizont

Realizace dalších projektů přepravní soustavy, pro něž jsou vymezeny koridory v plánech územního rozvoje, je nejistá. Vzhledem ke geopolitickým aspektům zdrojové části sektoru plynárenství pak rozvoj větších potrubních projektů bude záviset předně na těžce předvídatelných politických rozhodnutích. S ohledem na požadavky dekarbonizace energetiky, útlum využití vysokoemisních fosilních paliv a rozvoj OZE je možné očekávat vyšší míru spotřeby plynu pro zajištění regulačních služeb v elektroenergetice. V dlouhodobém horizontu by pak právě s ohledem na možný nárůst spotřeby plynu bylo dle provedených výpočtů a analýz vhodné zprovoznit nové kapacity pro skladování plynu. Tento strategicky důležitý sektor bude ale i nadále nejspíše formován tržními než politickými motivy. V ČR je pro skladování plynu vyhrazeno několik lokalit, které by k němu měly být vhodné. Jejich skutečné využití je, viděno ze současného pohledu na rizikovost realizace (vlivem flexibility trhu), spíše nepravděpodobné. V dlouhodobém horizontu se také nepředpokládá, že by došlo k nárůstu těžby konvenčního zemního plynu v ČR, avšak na zdrojové základně se budou více podílet alternativní zdroje nekonvenčního typu – biometan, syntetický metan, potažmo vodík. Ty budou vtláčeny předně do VTL distribučních sítí, které se ale již dnes považují za téměř dobudované, případně do přepravní soustavy. Rozvoj bude probíhat tedy spíše v technologické rovině.