Pro registrované účastníky a výrobce POZE: Portál CS OTE Sandbox EN

Zdrojová základna elektroenergetiky střední Evropy

Obrázek 3.1     Zdrojová základna středoevropského regionu – uvažovaný rozvoj

3.1_2019.png

Střednědobý horizont

Instalovaný výkon větrných a fotovoltaických zdrojů v Německu již dnes převyšuje výkon zdrojů na fosilní paliva. Tento proces bude dále pokračovat s tím, že v prvních čtyřech letech se očekává radikální proměna německé výrobní základny. Do konce roku 2022 budou odstaveny poslední německé jaderné bloky, jejichž současná kapacita (9,5 GW) nebude nahrazena komplementárním zdrojem vhodným pro základní zatížení. Naopak se v tomto období sníží instalovaný výkon uhelných elektráren o dalších téměř 13 GW.

Dosavadní silně proexportní bilance německé elektroenergetiky se tak během několika let posune směrem k rostoucí závislosti na importu elektřiny. V ostatních zemích regionu bude probíhat podobný proces v rámci uhelných elektráren, s výjimkou Polska, které přestože sníží podíl uhlí na výrobě elektřiny na úroveň 60 % (z necelých 77 % v roce 2018), nadále prosazuje výstavbu nových uhelných bloků o celkové kapacitě až 4,2 GW. Z jaderných zdrojů bude v tomto období dokončen třetí a čtvrtý blok slovenské elektrárny v Mochovcích a za příznivých okolností také nový blok maďarské JE Paks.

Dlouhodobý horizont

Po roce 2030 by se instalovaný výkon jaderných elektráren v regionu měl navýšit zásluhou zemí Visegrádské čtyřky. Především v případě Maďarska, Slovenska a částečně i Polska jsou nové bloky jaderných elektráren nezbytné pro zlepšení současné negativní obchodní bilance, případně může ve slovenském případě dojít k obratu z bilance importní na exportní. V kontextu vývoje zdrojové základny v dominantní energetice regionu, v Německu, bude poptávka po elektřině ze stabilních zdrojů postupně narůstat. Dohromady by měl instalovaný výkon jaderných zdrojů v regionu dosáhnout 18 GW v roce 2040. Další bloky by mohly vzniknout také v ČR jako náhrada za ukončení stávajících bloků v Dukovanech v letech 2046 a 2048.

Výrazný rozvoj by se měl odehrát na poli plynových elektráren (růst až o 15 GW do roku 2040), přestože se budoucí pozice zemního plynu jeví méně předvídatelná vzhledem k povaze zemního plynu jakožto fosilního paliva. Očekává se nicméně, že plynové zdroje budou díky flexibilitě ve spotřebě i skladování spouštěny jako nezbytný zdroj v situaci rozsáhlého instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů energie. Zároveň budou také mnohem častěji využívány v základním pásmu (tři až pět tisíc hodin ročně). Dominantním zdrojem v regionu budou však větrné a fotovoltaické elektrárny, které v roce 2040 dosáhnou téměř dvoutřetinový podíl na celkovém instalovaném výkonu. Hlavní potenciál rozvoje skýtají přímořské oblasti na severu Německa a Polska pro výstavbu větrných parků, zatímco fotovoltaické elektrárny by se měly rozšířit geograficky rovnoměrně ve všech zemích regionu.