Pro registrované účastníky a výrobce POZE: Portál CS OTE Sandbox EN

Zdrojová základna ES ČR

Obrázek 4.1     Útlum rozhodujících uhelných elektráren

4.1_2019.png

Střednědobý horizont

  • V období let 2020 až 2023 dojde k odstavení řady výroben z titulu neplnění limitů emisí. Jde o zdroje, s nimiž se již delší dobu nepočítá v bilanci. Půjde například o zdroje Prunéřov I, Ledvice 2, Mělník II, Mělník III a Tisová I.
  • Výrazný útlum hnědouhelných elektráren povede patrně k poklesu exportního salda ES ČR.
  • S docházejícím hnědým uhlím bude u vybraných teplárenských výroben docházet ke změnám palivové základny částečně na zemní plyn, částečně na biomasu. Předpokládá se i využití tepla z JE Temelín k zásobování Českých Budějovic již od roku 2023, a to ve všech případových studiích.
  • Může dojít ke změnám v uplatnění bioplynu. Vzhledem k tomu, že přímé spalování bioplynu v místech jeho produkce bez významnějšího uplatnění dodávkového tepla není energeticky efektivní, může dojít k zastavení rozvoje bioplynových elektráren a přesměrování produkce bioplynu směrem k jeho úpravě na čistý metan a využití přímo v plynárenské síti s minimálně dvojnásobnou energetickou efektivností.
  • Poroste podíl zdrojů s obtížně predikovatelnou výrobou. Půjde zejména o fotovoltaické zdroje, ale i o větrné elektrárny. Takto uspořádaná soustava bude klást stále větší požadavky na zajištění regulovatelnosti v čase – dostatečné množství rychle regulujících zdrojů a systémy akumulace elektřiny. Narůstající množství fotovoltaických zdrojů bude vyžadovat řešení toků jalových výkonů, což bude znamenat úpravy v systému regulace napětí, zejména v sítích nízkého napětí.
  • Omezené možnosti jsou i v případě spalování komunálního odpadu. Celková produkce komunálních odpadů zatím poskytuje prostor pro další spalovny, kdy pro stávajících 14 krajů jsou k dispozici 4 spalovny. Nicméně vzhledem k tomu, že bude narůstat třídění odpadů pro účely recyklace, nelze počítat s tím, že by výroba elektřiny spalováním komunálního odpadu mohla zásadním způsobem řešit energetickou dysbalanci jiných primárních zdrojů, a to ani v pozdějším období.
  • Nelze předpokládat výraznější změny v hydroenergetice, protože energeticky využitelné lokality jsou již obsazeny, růst produkce může být ovlivněn jen uplatněním nových drobných zdrojů nebo nárůstem efektivity využití hydroenergie při rekonstrukci stávajících výroben. Teoreticky je možné uvažovat pouze s výstavbou přečerpávací vodní elektrárny. Geograficky vhodných lokalit je řada, všechny záměry v posledních zhruba 30 letech však skončily bez realizace.

Dlouhodobý horizont

  • V období do roku 2040, především v období let 2035 až 2040, dojde ke značnému útlumu uhelné energetiky. V této časové etapě půjde o souběh vyčerpání některých ložisek těžby a technického dožití zařízení těchto elektráren. Bude vyčerpána technická životnost kotelního parku, turbín i odsiřovacích zařízení. V letech 2035 až 2040 bude tedy ukončen provoz několika velkých hnědouhelných elektráren, konkrétně půjde o Tušimice II, Prunéřov II, Chvaletice a Počerady. Rok 2040 by ale neměl být definitivním koncem uhelné energetiky, např. blok Ledvice 4 by měl být v provozu zhruba do roku 2055, což odpovídá jeho technické životnosti a koresponduje s existujícími zásobami uhlí.
  • Významným způsobem se změní skladba primárních energií pro energetiku. Podstatný pokles podílu uhlí bude mít za následek vedle navýšení podílu obnovitelné energie především významný nárůst podílu zemního plynu. Jeho role bude zejména v teplárenství, kde ve značné míře bude muset nahradit dosavadní roli uhlí, ale uplatní se ve srovnání se současností výrazně více i při samostatné výrobě elektřiny.
  • Celkový instalovaný elektrický výkon ES ČR vzroste ze současných 22,3 GW na celkový výkon v roce 2060 (bez akumulačních systémů, ale včetně stávajících PVE):

–    27,9 GW v Koncepční případové studii,

–    53,4 GW v případové studii Nové technologie,

–    36,2 GW v Konzervativní případové studii.

  • Nárůst OZE, zejména rozvoj FVE a VTE, bude znamenat velký počet zdrojů malého výkonu, naproti tomu například jaderné elektrárny budou mít větší jednotkové výkony, zanikne značná část uhelných bloků se stovkovými výkony.
  • OZE budou stále přibývat rychleji než dosud, což bude stále více ovlivňovat provoz elektrických sítí, protože nové OZE budou většinou decentrální.
  • Protože stávající uhelné elektrárny jsou zdroji s dobrými regulačními schopnostmi, povede jejich odstavování k narušení bilance regulačních výkonů. To bude nutno řešit výstavbou nových zdrojů zajišťujících regulaci, například zdrojů se spalovacími jednotkami na zemní plyn. V případové studii Koncepční je to řešeno 3 zdroji s plynovými motory po 40 MW, v případové studii Nové technologie 8 spalovacími turbínami po 160 MW, v případové studii Konzervativní pak kombinací obou typů (3x plynové motory po 40 MW a 5x plynová turbína po 160 MW).
  • Pro zajištění denní akumulace elektřiny bude v Koncepční případové studii nutný výkon ve výši 570 MW k roku 2060, v případové studii Nové technologie asi 7 000 MW a v případové studii Konzervativní asi 3 000 MW.
  • Vzhledem k velkému rozsahu OZE v případové studii Nové technologie zde bude nutno uplatnit i akumulaci sezónní, což bude jiná než elektrická akumulace – bude to akumulace ve formě výroby vodíku o celkovém rozsahu 2 000 MW. Ve všech studiích je navíc uvažováno využívání PVE pro akumulaci s celkovým výkonem 1,2 GW.
  • Ve vazbě na dožívání tepláren na uhlí poroste výkon v malých kogeneračních jednotkách na zemní plyn – ze současných asi 390 MW vzroste do roku 2060 na více než 800 MW v případových studiích Koncepční a Konzervativní a na asi 1 200 MW v případové studii Nové technologie.